Říká se, že tím nejbohatším místem na světě je prachobyčejný hřbitov. Nachází se zde totiž velká spousta nerealizovaných nápadů a plánů, které mohly lidem změnit jejich životy. Možná trochu morbidní názor, ale něco na něm bude. Řada lidí za svůj život neinvestovala, nepodnikla kroky vedoucí k úspěšnému a šťastnému životu, a nakonec se jen spokojila s tím komfortním, co však nenaplnilo jejich život. Pojďme se však více podívat na to, čeho podle průzkumů lidé na své smrtelné posteli litují nejvíce.
Neodešlo se z práce, která člověka ničila
Žít život, od kterého si nebudeme muset brát dovolenou – jeden z hlavních cílů lidí, kteří se dnes a denně probouzí a oblékají se do svého zaměstnání s velkou nechutí. Bohužel jen málokdo učiní ony kroky, které k naplnění tohoto cíle vedou. Většinou se zůstává v onom zmíněném komfortu, který je pohodlný, předem stanovený, jasný.
Nevidělo se, co se chtělo
A s tím možná do jisté míry souvisí také to, že se dostatečně necestovalo, že se neviděla místa, která jste vidět chtěli. Že jste nenavštívili kouty, které vás už dlouhé roky fascinovali a o kterých jste snili. Někdy stačilo jen strávit zde prodloužený víkend, jindy čtrnáct dnů, s čímž by pomohlo to, kdybyste opustili zaměstnání, které vás ničí.
Nenásledování svého snu
A nebo také odvaha být sám sebou. Věděli jste, že povinnosti, které ukládá věk nebo také společnost, jsou mnohdy neslučitelné s přáními a sny ostatních? Jenže nakonec jdeme tou cestou, kterou někdo kdysi vytyčil, čímž potlačujeme sebe samotného. Následně to vede k frustraci, projevům úzkosti, deprese, také k syndromu vyhoření, což je problém, ze kterého se dostáváme velmi, velmi těžko.
Najít rovnováhu ve svém životě, oprostit se od toho, co nám nepřináší radost a naopak jít si za svými sny, respektive za tím, co skutečně chceme, to je ten klíč k tomu, abychom na smrtelné posteli nelitovali.